Apep zevnitř: jedna hvězda v mapě, druhá zatím chybí

Ve známém systému Apep se střetávají větry dvou Wolfových–Rayetových hvězd a kolem nich se vine prachová spirála.[2] Nový rozbor milimetrových map ALMA ukazuje něco přesnějšího — a zároveň omezenějšího: bodový zdroj u hvězdy typu WN, protáhlou emisi nejspíš z oblasti střetu větrů, ale žádnou jasnou detekci druhé hvězdy typu WC.[2] Dvě světlejší místa na mapě tedy nejsou dvě spatřené hvězdy.[2]

Spirálou to nekončí

Prachová spirála Apep byla známá z infračervených pozorování dříve; studie Santiaga del Palacia a kolegů ji neobjevila.[2] ALMA mapovala vnitřní dvojici v létě 2025 ve dvou milimetrových pásmech; nově vyšel rozbor těchto map, nikoli nové pozorování.[2][1] Jejich rozlišení je přibližně 20–25 tisícin úhlové vteřiny (mas). Jde o mapu intenzity záření, nikoli o snímek povrchů hvězd.[2] Další hvězda typu O leží na obloze přibližně 0,7 úhlové vteřiny od vnitřní dvojice a na mapě je také detekována.[2]

Nové vysokorozlišovací mapy vznikly v červenci a srpnu 2025; rozbor využívá také archivní a starší rádiová data.[2] V pásmu B6 vědci odlišili bodový zdroj při předpokládané poloze WN a protáhlou emisi, kterou nejspíš připisují oblasti střetu větrů.[2] WC, druhý člen vnitřní dvojice, v mapě jasně identifikovat nelze; její emise může být slabší než citlivost pozorování.[2]

Dvě maxima nejsou dvě hvězdy

V pásmu B6 dělí dvě maxima záření asi 22 mas.[2] První leží u WN, druhé u protáhlé struktury. Není to přímé změření vzdálenosti WN–WC: WC vidět není.[2] Dřívější odhad rozestupu obou hvězd, 47 ± 6 mas, vycházel nepřímo; nová geometrie je s ním a s modelem střetu větrů slučitelná, nikoli jeho nezávislou fotografickou náhradou.[2]

Odlišujme proto tři věci: zjištěný bodový zdroj u WN, pravděpodobnou oblast střetu a nedetekovanou WC.[2] Kreslené proudy v doprovodných schématech nejsou mapou rychlosti ani směru větru v jednotlivých pixelech.

Záření jako váha — s podmínkami

Ionizovaný plyn — plyn s elektricky nabitými částicemi — ve hvězdném větru vyzařuje na milimetrových vlnách.[2] Naměřený tok lze za předpokladů o struktuře, složení a vzdálenosti převést na odhad ztráty hmoty. Autoři používají zjednodušený model větru a porovnávají ALMA se staršími rádiovými daty.[2] Jejich preferované řešení odpovídá přibližně 2 × 10⁻⁵ hmotnosti Slunce za rok pro WN a 1 × 10⁻⁵ pro WC.[2] Hodnota WC není její samostatně měřený tok: vychází z přijatého poměru hybností a rychlostí obou větrů v modelu, protože zdroj WC není jasně detekován.[2]

Starší model z roku 2022 udával přibližně 3 × 10⁻⁵ pro WN a 2 × 10⁻⁵ hmotnosti Slunce za rok pro WC.[2] Rozdíl není časovou řadou dokazující, že hvězdy dnes ztrácejí méně hmoty než dřív; jde o různé odhady citlivé na předpoklady.[2] Autoři sami rozebírají nejistoty rozestupu, vzdálenosti, shlukování a možnou nesférickou geometrii větru.[2]

Protáhlé záření také nelze celé vysvětlit prostým pokračováním synchrotronové složky — rádiového záření urychlených elektronů — z nižších frekvencí.[2] Je zapotřebí další zdroj emise: možná ionizovaný plyn v oblasti střetu, možná prach. Studie mezi nimi nerozhoduje.[2]

Co je na zprávě nové

ArXiv zařadil rukopis mezi nové práce 19. října 2026; čas 04:00 UTC v RSS označuje aktualizaci kanálu, nikoli doložený okamžik prvního zveřejnění. Rukopis byl odeslán 14. října a uvádí přijetí do Astronomy & Astrophysics.[1][6][7] Novinkou je zveřejněný rozbor dříve pořízených dat, nikoli říjnové pozorování nebo finální časopisecké vydání.[1][2]

V rukopisu je ještě jeden důvod číst opatrně: závěrečný odstavec jednou píše o odhalení „WC star“, zatímco abstrakt i detailní výsledky říkají opak — vidět je WN, WC nikoli.[2] Držíme se těchto vzájemně konzistentních částí a chybu neskrýváme.[2] Pokud článek doprovází původní fotorealistický obraz, jde o konceptuální ilustraci, nikoli skutečnou fotografii ALMA či změřený vzhled prachového víru.[2]

Zdroje a původ této zprávy ↓