Niob v archivu Hubblea: planeta druhé generace zůstává kandidátem

Staré spektrum, nové jméno prvku

V původním záznamu zůstala asi stovka neidentifikovaných spektrálních čar. Nové atomové údaje umožnily badatelům přiřadit mnohé z nich mědi a niobu: studie uvádí pět čar Nb III a 57 čar Nb IV. Stopy niobu autoři kontrolovali také v archivních datech kosmického dalekohledu FUSE.[1][2]

Spektrum není obraz planety. Zachycuje světlo hvězdy a absorpci prvků v její atmosféře. Vedle niobu a mědi autoři zjišťují mimo jiné zinek a nikl; železo v jejich měření zjištěno nebylo a křemíku je málo. Poměry se nepodobají běžnému kamennému materiálu ze Sluneční soustavy. Protože záření horkého bílého trpaslíka může některé prvky v atmosféře nadnášet, autoři tento efekt posuzovali před odhadem složení přitékající hmoty.[2]

Kdo dodává hvězdě plyn?

Vysvětlení autorů počítá s obří plynnou planetou, která ztrácí atmosféru pod intenzivním zářením horkého bílého trpaslíka. Plyn pak dopadá na hvězdu. Obohacení prvky spojenými s pozdními etapami života původní hvězdy by mohlo znamenat, že se planeta vytvořila až z materiálu odvrženého stárnoucí hvězdou: byla by „druhé generace“.[1][2]

Není to jediný scénář. Studie probírá možnost, že starší planetární jádro přežilo proměnu hvězdy a následně získalo novou atmosféru. Chemická stopa sama tuto historii nerozliší. Planeta nebyla přímo zobrazena ani její vznik pozorován.[2]

Záblesk? Ne, slabá periodická změna

TESS u hvězdy zaznamenal sinusovou změnu jasnosti s periodou 4,399 ± 0,026 dne a amplitudou 0,120 ± 0,018 %. Autoři nabízejí dvě interpretace: změnu vyzařování mezi osvětlenou a temnou stranou možného tělesa, nebo průchod ohonu unikajícího plynu. Periodický signál podporuje diskusi o kandidátovi, není však definitivním důkazem konkrétní planety ani jejího původu.[2]

V planetárním výkladu světelné křivky NASA uvádí modelovou vzdálenost kandidáta přibližně šest milionů kilometrů od trpaslíka. Z dostupného výsledku nevyplývá oprávnění kreslit doslovnou orientaci dráhy; naše doprovodné animace ukazují chemické indicie a srovnávají hypotézy, nikoli naměřenou polohu planety.[1][2]

Použité fotorealistické vyobrazení je ilustrační generovaný koncept, ne snímek systému. Spektrální diagram je autorská vysvětlující grafika, ne reprodukce naměřených dat.

Zdroje a původ této zprávy ↓