Perly po supernově: co odhalil nový pohled na Pa 30

Stopa po historickém výbuchu

Historické záznamy z roku 1181 popisují novou hvězdu viditelnou měsíce. Pa 30 je dnes nejpravděpodobnější pozůstatek této události, nikoli bezpečně prokázaná identita. V centru je neobvykle horká přeživší hvězda a okolní paprskovitá mlhovina. Její vlastnosti podporují výklad jako slabší termonukleární supernova typu Iax; přesný vznik, možná po splynutí bílých trpaslíků, zůstává předmětem výzkumu.[1][2]

Co Gemini opravdu fotografoval

Tým pořídil během šesti nocí od 26. července do 5. srpna 2025 celkem 6,9 hodiny dat přístrojem GMOS na Gemini North. Úzkopásmové snímky sledují záření ionizované síry [S II] a kyslíku [O III]. V sírovém obraze je rozlišeno nejméně řádově více filamentárních struktur než na dřívějších snímcích. To je přínos citlivějšího pozorování, ne důkaz, že za rok přibylo desetkrát víc plynu.[2]

Velké přiblížení ukazuje, že vlákna nejsou hladké tahy, ale řady drobných uzlů plynu. Medián šířky sírových vláken je přibližně 0,7 úhlové vteřiny oproti ostrosti obrazu asi 0,50 úhlové vteřiny. Jsou tedy jen částečně prostorově rozlišená. S přijatou vzdáleností 2,3 ± 0,1 kiloparseku vychází charakteristický rozměr uzlu kolem 10¹⁶ centimetrů; nejde o změřené průměry pevných kuliček.[2]

Dvě barvy, jeden původ

Kyslíkové záření leží v těch samých vláknech jako sírové. Kyslíkový snímek má horší ostrost i poměr signálu k šumu; práce z něho neumí určit, zda se poměr obou složek mění podél každého vlákna. Směry vláken se podle geometrické analýzy sbíhají do středu, který souhlasí s polohou hvězdy.[2]

Z polohy středu vůči dnešní a zpětně odvozené poloze hvězdy autoři stanovují horní mez příčné složky jejího kopance po výbuchu: pod 14 kilometrů za sekundu při hladině tří sigma. Hranice pod 94 kilometrů za sekundu pro celkovou prostorovou rychlost navíc předpokládá rovnoměrné rozložení směrů kopance; nejde o přímo naměřenou radiální rychlost hvězdy.[2]

Původ uzlů zůstává otevřený

Vznik pravidelných uzlů není vyřešen. Studie diskutuje hydrodynamické nestability a rychlé ochlazování plynu. Různé modely vysvětlují část vzhledu vláken, ale žádný nový snímek sám neidentifikuje jediný mechanismus. Preprint byl odeslán 5. října 2026, recenzovaný článek vyšel v The Astrophysical Journal 6. října a tehdy NOIRLab vydala zprávu. Exploze se odehrála před staletími, pozorování v létě 2025.[1][2][3]

Zdroje a původ této zprávy ↓